Balijská kultura

12 typických indonéských zlozvyků

Na dovolené během dvou týdnů si těchto zlozvyků vůbec nevšimnete, ale pokud v Indonésii žijete nějakou dobu, občas se musíte ptát sami sebe „jako vážně?“ nebo kroutit hlavou nad některými věcmi, které vás na ulici překvapí.

Každý člověk má svoje zlozvyky, ale my se je snažíme spíše skrýt. Tady je to naopak. Jsou to specifické zvyky po celé Indonésii, netýkají se pouze jednoho ostrova. Do jisté míry bych řekla, že se tu staly kulturními normami. Ale jsou to sociální faux pas nebo jejich způsob života?

1. PONOŽKY V SANDÁLECH

Myslela jsem, že na tenhle módní výstřelek narazíte jen u nás, že je to typický český nešvar navzdory skutečnosti, že pro zbytek světa je to největší módní faux pas. Ale jakmile začnete více jezdit v Indonésii na motorce, všimnete si, že pro místní je tento módní doplněk dost rozšířený. A tady jsou ještě dál než u nás, ponožky nosí i do žabek a to hlavně ženy. Dokonalá kombinaci „tepla“ a „pohodlí“ je pak zaručena.

2. KÝCHÁNÍ S OTEVŘENÝMI ÚSTY

Pro nás nemyslitelné, ale tady běžné. Žádný kapesník, žádné zakrytí pusy rukou, když už si musí místní kýchnout, tak je to opravdu naplno! Možná by se to dalo nejlépe vysvětlit překladem pro zvuk kýchání – hepšík! Stává se to opravdu často, a pokud jste se s tím nesetkali, nejspíš nechodíte ven. 

3. BÝT ANTISOCIÁLNÍ V SOCIÁLNÍCH SITUACÍCH

To se nemusí týkat jen Indonésanů, ale tady v tom jsou opravdu mistři. Počet lidí, kteří se sejde v kavárně, warungu, restauraci a jsou sociálně antisociální (sedí spolu, ale nebaví se spolu), by si zasloužil antropologické a psychologické studie…

4. VŠE ZKRÁTIT

Zkracovat, zkracovat, zkracovat – to je nejspíš hluboce zakořeněné v historii země. Uvedu pár příkladů – Monas (Monumen Nasional) v Jakartě. Když se mě ptal známý, zda jsem viděla Monas v Jakartě, vůbec jsem netušila, na co se ptá. To je nějaký člověk? A takhle je to tady se spoustou názvů. CITOS (Cilandak Town Square), PP (pergi, pulang) = výraz pro zpáteční letenku. Zkracují i v angličtině – OTW (vyslovují ótévé), anglicky on the way a další. Dokonce i jméno současného prezidenta zkrátili na Jokowi z jeho celého jména Joko Widovo.

5. GUMOVÝ ČAS

Dalším špatným zvykem je dodržování času. Že by to bylo kvůli jeho nedostatku? Pozdě na rande, pozdě na schůzky, pozdě na vlastní svatby, zpožděné projekty, prodloužené termíny, prodloužené platby – čas nemá v indonéském souostroví smysl. Čas se tady jen natahuje a natahuje. A nesmíte to mít místním za zlé, že skoro nikdy nepřijdou na čas.

6. VYHAZOVÁNÍ ODPADKŮ

Pravděpodobně jeden z největších problémů v Indonésii. Nakládání s odpadky je způsobeno nejen v nedostatku vzdělání, ale neschopností jít pěšky pár metrů navíc, aby odpadky vyhodili do koše, tak je rovnou šoupnou na chodník, do řeky či „schovají“ v džungli.

7. BEZVÝZNAMNÉ SELFIE

Selfie dnes dělá každý. Někdo více, někdo méně. Ale tady mi to přijde dost přehnané. A hlavně Indonésani dělají takové ty zbytečné selfie. Jdou nakoupit a musí se vyfotit s nákupem u přepážky, jsou zasekaní v zácpě, šup udělají selfie, aby všichni věděli, co se děje. Existuje tady pro to i speciální výraz „eksis“, který označuje lidi, kteří prokazují svou „existenci“ tím, že jsou vždy viděni v sociálních situacích, ať už v reálném životě nebo online.

8. IGNOROVÁNÍ VEŘEJNÝCH PRAVIDEL

Buď je to tím, že jsou místní totální ignoranti, nebo neumějí číst. Nerozumím tomu, ale kdekoliv je nějaký nápis se zákazem, místní ho porušují. Zákaz kouření – nevadí, zapálí si.  Zákaz parkování před domem, stejně tam zaparkují, hlavně aby nemuseli ujít navíc 2 metry. Prostě Indonésané si se zákazy moc hlavu nelámou.

9. NEDOPALKY OD CIGARET NA ZEMI

To je něco, co dost snižuje skutečnou krásu Indonésie. Nejen že kouří snad všichni muži a ještě nepřetržitě, ale navíc všichni kuřáci hází nedopalky na zem a to všude. Kouří totiž v autě, na motorce, na pláži, při rybaření. Jakmile dokouří, nedopalek letí z okénka, div vás netrefí.  Úplně normální je, když dojí jídlo a ve warungu není popelník, klepou popel z cigarety rovnou do talíře.

10. DLOUBÁNÍ SE V NOSE NA VEŘEJNOSTI

Když se budete více rozhlížet, určitě na pár dloubačů narazíte. Je to všeobecně známá skutečnost. Vůbec je nezajímá, že je při tom vidí spousta lidí. U nás děti okřikujete, ale tady to dělají i dospělí. Chce se vám jim něco říct, ale je to spíš úsměvné, že jim to vůbec nevadí.

11. PŘEDBÍHÁNÍ VE FRONTĚ

My jsme zvyklí stát ve frontě – v obchodě, v bance, na letišti. Tady? Když už je někde fronta, místní automaticky předbíhají a ještě se tváří dotčeně, když jim řeknete, že tu frontu taky musíte vystát. Při odbavení na letišti je to zcela běžné, prostě jdou rovnou dopředu.

12. SPÍ VŠUDE A KDEKOLIV

Zdá se, že Indonésané mají výdrž jako baterie telefonu. Nemůžou fungovat celý den, aniž by se v půlce dne nedobili. Vtipné je, že oni jsou schopni usnout kdekoliv – na trhu, u silnice, na stromě, děti dokonce spí i vepředu na motorce. 

TIP: Zaujalo vás Bali a místní kultura. Pojeďte poznat Bali s místním českým průvodcem, který na Bali přímo žije. Vydat se můžete na jeden z poznávacích zájezdů na Bali.

Štítky: ,

 
Uloženo dne 7.7.2020. Rubrika Balijská kultura. Komentářů: 0.

K článku zatím nejsou komentáře. Buďte první, kdo napíše komentář :)

Přidejte svůj komentář