Výlety

Sopka Kawah Ijen. Žluté peklo na ostrově Jáva

V předchozím článku jsem psala o sopce Bromo na Jávě. Další přírodní krásou ostrova Jáva je sopka Kawah Ijen s přezdívkou „žluté peklo“, která nám dala pěkně zabrat.

Výlet na sopku Kawah Ijen je z Bali přístupnější než Bromo, leží totiž mnohem blíž přístavu. Výlety na jávské sopky nabízí na Bali na každém rohu, a i v tomto případě doporučuji spíš vyrazit s řidičem v autě, než na vlastní pěst. My jsme výlet do žlutého pekla měli jako součást výletu na Bromo, ale dá se jet jen na jedno nebo druhé.

Kyselinové jezero

Součástí výletu je kyselinové jezero. Je řazeno mezi nejkyselejší jezera na světě. Dejte pozor na nohy, jde zde doslova o život. Především pokud fotíte, může člověk občas zapomenout kam šlape. Zde na takové chyby není prostor. Pár lidem se už pořízení fotografie stalo osudným! Myslete na to, že obsah jezera nemá s vodou moc společného.

Sopka Kawah Ijen, kyselinové jezero, zdroj.

Jak vyrazit na sopku Kawah Ijen

  • Jako součást výletu na Bromo. Za třídenní výlet s řidičem na Bromo + Kawan Ijen zaplatíte 5 mil. rupií (9000 korun) za auto.
  • Pronajmout si auto s řidičem, cena od 3 mil. do 800 t. rupií (5500-1500 Kč) za osobu, podle počtu osob, např. zde je webová stránka cestovky s cenami, ale spíš si kupte výlet až na místě na Bali, můžete usmlouvat lepší cenu.
  • Po vlastní ose (osobně nedoporučuji, kvůli bláznivé dopravě na Jávě).

Plánek cesty na Kawah Ijen. Pod sopku dojedete autem a nahoru se vydáte po svých.

Kdo zná tetris, ten se vyspí

Ubytování zde vůbec nehledejte, nic takového pod sopkou není. Místní nám sice nabídl dvě matrace v zadní části restaurace, ale zdvořile jsme odmítli. Bylo tam už obsazeno dvěma pavouky a jedním švábem. Naskládali jsme se tedy do auta a se znalostí hry Tetris jsme na chvilku usnuli. V 1 hodinu ráno nás již budil řidič a mohli jsme vyrazit.

Mraveniště

Najednou toto klidné místo připomínalo mraveniště a bylo zde spousta turistů. Našli jsme si svého průvodce, oblékli bundy a pláštěnky a vyrazili. Na začátku cesty jsme si připadali trochu jako na táboře, když jsme chodili stezku odvahy. Obrovský hlouček turistů se ale začal rychle rozpouštět, protože postupně lidem docházela energie.

Našlo se tu několik typů lidí. Někdo vyrazil tak aktivně, že i průvodce za ním letěl jako papírový drak a pokud ten závod nezakončil v půlce výšlapu, tak běží ještě dodnes. Další typ turistů byl asi nejpodivuhodnější. Běžně se ze sopky ve vozících sváží síra, ale žijeme v moderní době, a tak se ve stejných vozících vyváží turisté. Představte si malou kárku, ve které sedí napasovaný turista. Ke kárce jsou připevněny lana a dva místní pomocí těch lan táhnout kárku i s turistou do prudkého kopce. Pomáhá jim ještě třetí, který kárku tlačí. Trochu škodolibě mě napadlo, jestli už jim turista někdy ujel z toho kopce dolů. Tato otročina stála kolem 700.000 rupií (v přepočtu 1400 Kč), ale bylo zajímavé pozorovat dvacetileté lidi, jak se nechávají vytáhnout, aby nemuseli šlapat, a naopak pár okolo 60 let, který si vykračoval krůček po krůčku k vrcholu.

Začátek cesty na Kawah Ijen

My jsme patřili k tomu zlatému středu. Ufunění, unavení a se stávkujícími plícemi, které se zdržely na začátku kopce, jsme šli hrdě k vrcholu. Ovšem ne moc dlouho, zastávky byly a vždy nás v pocitu naprostého selhání umocnil průvodce, který na výšlap vyrazil v žabkách a s cigaretou v puse!

Místo, kde budete za svůj život vděční

Při povídání lámanou angličtinou s naším průvodcem jsme zjistili, že se v našich životech vůbec nemáme čím trápit. Než se naučil anglicky, těžil síru a sopku tedy vyšel dvakrát za den a při cestě dolů ještě táhl síru. Je tedy vytrénovaný. Stále opakoval, „za 200 metrů už bude rovinka,“ ovšem světlo od baterky akčnějších turistů mi tuto naději rychle vzalo, protože poblikávalo vysoko ve tmě.

Jsme na vrcholu, konečně slibovaná rovinka. Aspoň na chvilku, protože nás čeká sestup do kráteru. Nasazujeme si masku, abychom mohli dýchat. Všude už zapáchá síra, a i když nás plíce dohnaly, trochu stávkují. Sestup do kráteru je skákání po kamenech a vyhýbání se nosičům síry. Pokud vám proběhne hlavou myšlenka, že máte tu nejhorší práci na světě a za ty peníze to nestojí, zkuste si představit jejich práci.

Dvakrát za den vyjdou sopku. Nyní už mají kárky, což práci docela zjednodušilo, jenže do kráteru musí stejně bez ní. Dva proutěné koše, které spojuje bambusová tyč budou muset stačit. Nosiči schází do kráteru a vytěží síru, masku už nenosí, protože jsou na zápach z hořící síry zvyklí. V koších vytáhnou přibližně 80 kg síry zpět na vrchol. Náklad přeskládají do kárky a tu stáhnou dolů ze sopky. Odměna je opravdu směšná, vychází na 1.000 IDR (v přepočtu 2 Kč) za 1 kg síry. Tedy za celodenní dřinu dostanou asi 300 Kč.

Nosiči jedou s kárkami plnými síry.

Najednou vám vaše práce připadá jako výhra v loterii. Nebo se pletu?

Většina lidí jezdí na Kawah Ijen, aby viděla modré plameny. Tento kouzelný úkaz vzniká díky hořící síře, která vytvoří modrý plamen. Místní pracující teplou páru svádí potrubím, aby mohli síru vytěžit. Modrý plamen lze pozorovat i z blízka a také se můžete podívat, jak funguje celý princip těžby.

Siluety turistů sledujících sirné modré plameny na sopce Kawah Ijen, Jáva, Indonésie. Foto Bromo Ijen Tours

Sirné plameny Kawah Ijen

Máte dokoukáno? Čeká vás vyškrábání se z kráteru. Zde už masky sundáváme i přes důrazný nesouhlas průvodce. Nedá se v nich při výstupu dýchat.

Z vrcholu sopky můžete pozorovat i východ slunce, ukáže vám zase jiné představení než sopka Bromo. Můžete vidět okolní krajinu, na které si síra vybrala svou daň. Stromy černají a v blízkém okolí zeleň nehledejte.

Při sestupu nám průvodce vypráví o těžbě. Sám tuto práci dělal 5 let a následně se rozhodl naučit anglicky, aby mohl „jen“ provádět turisty. Také je to samozřejmě mnohem lépe placené. Většina chlapů, které na sopce potkáte je věkově kolem 20 až 30 let. Rozhodně na to nevypadají, dřina se na člověku umí podepsat. Většinou tuto práci vydrží dělat deset let, což je podle mě hodně obdivuhodné. No představte si, že byste tuto sopku vyšplhali 7300 x. Cesta dolů se zdá ještě delší než celý výstup, ovšem vidina spánku v normální posteli nás „kope do zadku“.

Odebírejte novinky o Bali!

Přihlašte se k odběru novinek a nic Vám neunikne. Můžete teď hned:

Ze seznamu odběratelů se můžete kdykoliv odhlásit.

Štítky: , , , ,

 
Uloženo dne 20.6.2017. Rubrika Výlety. Komentářů: 0.

K článku zatím nejsou komentáře. Buďte první, kdo napíše komentář :)

Přidejte svůj komentář

Novinky na e-mail

Zadejte svůj e-mail a budu Vám posílat upozornění na nové články a zajímavosti z Bali určené jen pro odběratele.

Váš e-mail: