Postřehy a zážitky

Smlouvání. Jak se stát mistrem smlouvání a užívat si ho?

Češi a vůbec Evropané moc nesmlouvají. Smlouvat při každém nákupu nám připadá absurdní, otravné, sociálně nevhodné, zdržující a jako kdyby to bylo ukázkou nízkého společenského postavení. V jihovýchodní Asii smlouvá každý, kdykoliv je to jen trochu možné.

Existuje pár věcí, kvůli kterým by smlouval i Čech. Musí jít o něco hodně drahého, aby to za tu námahu stálo, jako třeba koupě auta nebo bytu. Potom tomu říkáme „udělat nabídku“ a ještě to často děláme přes prostředníky typu právník nebo realitní kancelář.

Hele, já mám lahev! A koupil jsem jí levně, protože máma umí smlouvat!

Hele, já mám lahev! A koupil jsem jí levně, protože máma umí smlouvat!

 

Na Bali smlouvají všichni a pořád

Na Bali a v okolních zemích smlouvání VŽDYCKY lidem stojí za námahu, ať už se jedná o korunu méně za durian nebo jednu hrst rýže navíc. Částečně je to způsobené tím, že je zde tolik nezaměstnaných a málo placených lidí. Drtivá většina lidí má spoustu času a jsou bez peněz. S výplatou dva tisíce korun měsíčně se není čemu divit.

Smlouvání v rozvojových zemích je také cosi jako „společenské mazivo,“ které tlumí sociální tření a vytváří, udržuje a utužuje vztahy. Když jsem bydlel na Bali v Canggu, chodil jsem vždycky nakupovat ke stejnému zelináři, stejné prodavačce rýže, do stejného bufetu. Znali moje jméno, dávali mi kvalitní kousky a nesnažili se mě obrat (většinou). Při každém nákupu jsme se zasmáli divně tvarovanému banánu nebo podobné pitomině, prohodili pár slov a řekli si, jak se cítíme. Podobnou scénu uvidíte na každém domácím trhu.

Tady orel, tady orel, slyší mě někdo?

Tady orel, tady orel, slyší mě někdo?

 

nastvany

Čech nakupuje = prodavač je nepřítel na život a na smrt

A teď se podívejte na Čecha nebo vůbec kohokoliv ze západu. Ztuhlá záda jak před rvačkou, čelisti pevně sevřené, ve zrudlé tváři vepsané nepřátelství a to ještě ani nevyslovil nabídku a nezeptal se na cenu. Očekává, že ho oberou a za žádnou cenu nepřipustí, aby se to stalo.

Když Balijec a Čech smlouvají, dochází k základnímu nedorozumění. Vezměte si například motorko-taxikáře smlouvajícího cenu. On moc dobře ví, že cena má být 10 korun, ale řekne si o 200. Můžou nastat dvě varianty:

  • Čech vůbec netuší, kolik má jízda stát, jen ví, že má vždycky smlouvat. Tak dá řidiči 100 korun. Později zjistí, že byl „podveden“ a zuří.
  • Čech ví, že cena má být deset korun. Řekne to řidiči a zaplatí mu správnou částku, ale stejně mu připadá, že ho řidič chtěl podvést. Buď se naštve hned v ten moment nebo až za chvíli, ale každopádně očekává, že se mu řidič omluví. Když se tak nestane, už rudne.

Řidič motorky jen prostě hraje „hru na dolárky.“ Jasně, že by chtěl dvě stovky (10 dolarů). Tak si o ně řekne. Pokud je dostane, tak super – je to jako vyhrát v loterii. Pokud je nedostane, žádný problém. Odveze turistu za 10 korun. Když ho při hře na dolárky chytíte, tak se bude smát a začne vtipkovat nebo jen udělá gesto „vzdávám se.“ Určitě se nebude omlouvat – podle něj zcela určitě neudělal nic špatného. Nechápe cizincovu zuřivou reakci. Nikdo ho přece nenutí si předraženou věc koupit.

Jak smlouvat správně?

Ponaučení z našeho příběhu je v tom, že úspěšně můžete vyjednávat, jenom pokud to berete s humorem a berete to jako hru. Stejně jde většinou o malé částky, tak proč se rozčilovat? Viděl jsem cestovatele, kteří si zničili celý oběd rozčilováním nad jízdenkou předraženou o 2 koruny (doslova). A za tohle zaplatili 20.000 korun letenku, aby přijeli a vztekali se kvůli dvoum kačkám? Takže buďte při vyjednávání ŠTASTNÍ. Bavte se.

Buďte vypravěči – řekněte prodavači, jak jste chudí a kolik dětí musíte živit. Vtipkujte. Pochvalte prodavači jeho děti. Pochvalte jeho obchodní styl, že má stánek tak pěkně na rohu s vystavenými banány, takže má hodně zákazníků.

Pokud opravdu neradi smlouváte, tak to nedělejte. Zeptejte se na cenu a rozhodněte se zda koupit nebo ne. Tečka. I když koupíte, pořád většinou zaplatíte nižší cenu, než doma v Česku, tak co? Pokud Vám ostatní budou nadávat, že kvůli Vám se zvedají ceny a tvoříte špatný příklad, usmějte se na ně a vzpomeňte si, jak jste strávili dopoledne lenošením pod palmou u bazénu, zatímco oni strávili dopoledne dohadováním o cenu litru benzínu v půjčovně motorek.

Cena se někdy vyšplhá táááklhe vysoko.

Cena se někdy vyšplhá táááklhe vysoko.

 

Jsem kdykoliv připravený, že zboží nekoupím

Důležitým momentem je nebýt rozhodnutý k nákupu. Z Česka jste zvyklí, že když vidíte něco ve výloze a líbí se Vám to, tak se okamžitě rozhodnete k nákupu a věc už je prakticky Vaše. Takhle to na Bali nefunguje.

Když něco vidíte, tak to vůbec neznamená, že je to zajímavé – to až se dozvíte cenu, dřív ne. Přijdete k prodavači a zeptáte se na cenu. Vůbec se nepřepínejte do režimu, že Vám na té věci záleží – to je základní psychologická a vyjednávací chyba. Jednak pro Vás smlouvání bude potom nepříjemné a jednak to z Vás zkušený prodavač okamžitě vycítí a má Vás na lopatě. Já jsem kdykoliv připravený zboží nekoupit a odejít. Ať už jde o banán, litr benzínu, motorku nebo pronájem domu na rok. Dokud jsem nezaplatil, vůbec tu věc nevidím jako svojí a taky často stane, že kvůli vyšší ceně nenakoupím.

Oblíbenou vyjednávací taktikou je taky smlouvat co to dá a potom prohlásit, že je to moc drahé a odejít. Prodavač za Vámi často ještě zavolá v poslední chvíli nižší cenu. Někdy i přiběhne o pár minut později. Můžete si takhle otestovat, jestli nabízená cena je opravdu poslední a později se do obchodu vrátit.

Na Staromáku toho moc neusmlouváte

Napadlo by Vás někdy zajít si na oběd na Staroměstském náměstí? Třeba napadlo, ale určitě nepočítáte s tím, že tam zaplatíte lidovou cenu, no ne? Tak stejné je to na Bali nebo kdekoliv jinde.

Na hlavní ulici v Seminyaku (drahá čtvrť na Bali) nepočítejte s tím, že nakoupíte levně. Taky jsou tam nejvíc nepříjemní prodavači, takže smlouvání není radost. Smlouvá se s nimi dost divně a ačkoliv cena, kterou si říkají, je očividně přemrštěná, tak Vás se smíchem pošlou pryč a nesleví. A někdy jsou u toho ještě nepříjemní jak kdybyste je urazili nabídkou na tak směšnou částku.

Například jsem si na Bali kupoval ty nejlevnější ťapky z pěnového plastu. Úplně ty nejlevnější z měkkého plastu, který se za týden prošlape. Tyhle ťapky stojí v normálním obchodě kolem třiceti korun, někdy třeba padesát, ale určitě né víc. No tak na hlavní v Seminyaku za ně chtěli 200 korun. Když jsem chtěl slevu, tak se mi vysmáli, že jsem se zbláznil. Člověk by pak nejradši tomu prodavači strčil ťapku do huby.

V turistických centrech jsou prodavači ve výhodné pozici. Je jim celkem jedno, jestli nakoupíte, protože za chvíli přijde další turista. Cílem prodavačů jsou noví turisti z bohatých zemí, jako třeba Austrálie nebo Japonska. Tihle turisté vůbec netuší, jaké jsou férové ceny a zaplatí úplné nesmysly. V Japonsku a Austrálii je průměrný plat kolem 100.000 korun. My jsme z východní Evropy, zvykněte si na to.

V Seminyaku je taky slavný malinký obchodní dům Bintang market. Kdysi se o něm začalo psát v průvodcích jako o dobrém místě na nákupy atd. Teď tam míří všichni turisti, aby „levně nakoupili.“ Ceny v tomhle supermarketu jsou komplet přemrštěné. Možná, že konzerva sardinek tam drahá není, ale třeba SIM karta stojí 200 korun – běžná cena je 20 korun. Když přijedete na Bali první den, tak si tu kartu za dvě stovky klidně koupíte – to je přece docela odpovídající cena, že?

Na Staromáku nečekejte dobrý zážitek ze smlouvání. Jděte jinam nebo se připravte platit.

Vždy mám dost času

Prodavači taky rychle zjistili, že jde na turisty účinně používat jako vyjednávací taktika faktor času. Začnou s nesmyslně vysokou cenou, to jen tak aby se nákup moc neurychlil. Pak v klidu vyčkávají, posadí se, nabídnou sezení Vám a čekají až řeka času odplaví dost minut a modlí se, aby to otevřelo Vaší peněženku. Ve Vietnamu jsou v tomhle mistři. Dloubou se v zubech kouskem bambusu, nabídnou Vám neomezené množství čaje, pod záminkou důležité události Vám dají alkohol…

Chudák turista by to někdy mezi prodavači nejradši vzdal, jak tahle moucha.

Chudák turista by to někdy mezi prodavači nejradši vzdal, jak tahle moucha, na jejímž odnesení do doupěte dumá několik mravenců.

 

Kdy smlouvat?

Prakticky kdykoliv a o cokoliv. Můžete smlouvat o cenu v hotelu, cenu jízdenky v autobusu, pronájem motorky, cokoliv co se kupuje na ulici nebo na trhu, turistické výlety… Na Filipínách na ostrově Boracay mě kamarád naučil, že prakticky v každé restauraci s nabídkou „jednou zaplať a sněz co můžeš“ jde usmlouvat cena piva. A to včetně luxusních restaurací s menu tištěným zlatým písmem. No vážně. Většinou v restauraci cenu neusmlouváte, ale klidně to zkuste.

Zvlášť  pokud bydlíte na jednom místě delší dobu a budete něčeho kupovat víc, jste ve velmi dobré vyjednávací pozici. Můžete si domluvit poloviční cenu masáže – zaplatíte najednou 10 masáží předem. Představivosti se meze nekladou.

V obchodě s oblečením, kde mají cedulky s cenami a tváří se to „tady nic neusmlouváš“ mi i přesto často dají slevu. Někdy taky ne, ale tvářím se u toho dost nešťastně, až je mě prodavačům opravdu líto a nejradši by ze svého slevu uhradili.

Pokoušet se smlouvat každopádně můžete kdykoliv a kdekoliv a je to společensky akceptovatelné. Pokud se ovšem nezeptáte na cenu předem ani nezkoušíte smlouvat, tak se předpokládá, že zaplatíte požadovanou cenu. Smlouvat po spořádání bifteku už je poněkud pozdě.

Proč smlouváte?

Smlouváte, abyste rozvinuli vztahy s domácími lidmi a abyste se bavili. Ušetření peněz je druhotný cíl, nákup věci se taky nemusí uskutečnit.

Kam jsem si to dal peněženku...

Kam jsem si to dal peněženku…

 

Jak smlouvat?

Pár základních pravidel smlouvání:

  1. ÚSMĚV. Je to jako s jízdou na kolotoči. Jestli se nebavíte, vystupte.
  2. Nesmlouvejte s prvním člověkem, který Vás oslovil (např. když hledáte taxík na letišti). Obecně se dá říct, že čím dál jdete od centra turismu, tím levnější budou ceny.
  3. Nebojte se používat jako vyjednávací taktiku odchod z obchodu. Vždycky se můžete vrátit.
  4. Nenechte pýchu, aby Vám zabránila vrátit se (potom bude pravidlo 3 zbytečné).
  5. Pokud něco opravdu chcete a cena nejde usmlouvat, zaplaťte s grácií (zase jde o pýchu).
  6. Nepředpokládejte, že Vás každý chce obrat, jenom protože jste v rozvojové zemi.  Někdy je cena, o kterou si říkají, ta správná.
  7. Smlouvání je směna času za peníze. Pokud spěcháte, buďte připraveni za to zaplatit.
  8. Zeptejte se místních lidí na cenu, než začnete smlouvat.
  9. Mějte sebou malé bankovky, jinak se může stát, že celá práce se smlouváním bude k ničemu.
  10. Když jste ve skupince, je vždycky lepší, když se smlouvání ujme jeden nejzkušenější. Ve skupinovém smlouvání se daleko snáz pro prodavače najde jeden slabý článek, který povolí a řekne „ale tak jo, kupujem.“
  11. Pokud je to možné, vracejte se ke stejnému prodavači, ať spolu máte vztah. Ve většině rozvojových zemí mají pro tenhle typ vztahu název. Jde o to, že mu tím nabízíte pravidelný výdělek a prodavač Vám pak vyjde vstříc – schová Vám lepší rajčata, sem tam jedno přihodí navíc atd.
  12. Doplněk k pravidlu 10. – důvěřuj, ale prověřuj. Nelekejte se, když Vás bude chtít „Váš“ prodavač po čase na něčem ošidit – vy jste pořád turista a on je prodavač.
  13. Je úplně jedno, co Vám tvrdili rodiče a co je v pohádkách. Když jde o smlouvání, je naprosto v pořádku lhát. Oni budou.

Dalším dobrým trikem je ukázat prodavači peníze před nosem. Nevěřili byste, kde všude tenhle pouťový trik funguje. Mysleli byste si, že u zubaře jsou pevné ceny? Tak ve Vietnamu kamarád zamával stovkou zubaři před nosem a měl opravu korunky za sto korun místo čtyř set. Trik s přičuchnutím k penězům se dá použít velmi úspěšně taky při nákupu motorky – tam to funguje dost zajímavě, protože jde o viditelný balík peněz. Prostě ukážete majiteli balík peněz, že jste připravení zaplatit hotově. Peníze pak schováte zpět do tašky. Těžko se mu s nimi bude loučit, těžko.

„Odhodil jsem morálku do moře a začal smlouvat.“


Lidi se kvůli smlouvání rozčilují a nerozumí mu. Já jsem si naopak na smlouvání tak zvykl, že mi nakupování v Česku připadá nudné. To jako mám jít do obchodu, něco si koupit a s nikým u toho nebudu mluvit, s nikým se nebudeme hádat, s nikým se nezasmějeme?

Když mě nerozhodí ani nezbedná vlna, tak proč smlouvání?

Když mě nerozhodí ani zlomyslná vlna, tak proč smlouvání?

 

Odebírejte novinky o Bali!

Přihlašte se k odběru novinek a nic Vám neunikne. Můžete teď hned:

I agree to have my personal information transfered to MailChimp ( more information )

Ze seznamu odběratelů se můžete kdykoliv odhlásit.

Štítky: , ,

 
Uloženo dne 7.3.2014. Rubrika Postřehy a zážitky. Komentářů: 13.

Autorem článku je Bíbr

Bíbr je digitální nomád. Cestuje a pracuje zároveň. Díky práci na počítači může bydlet kdekoliv na zemi, jen když tam mají internet. Dříve patřil mezi lidi trávící polovinu času v kanceláři, dnes zkouší bydlet na různých místech na zemi. Jeho životní heslo je "teď!"

13 komentářů k “Smlouvání. Jak se stát mistrem smlouvání a užívat si ho?”

  1. Dne 8.3.2014 at 13:50 Martin responded with... #

    To na mě v Tunisku vyřvávali při odchodu úplně nesmyslné ceny, jen abych se vrátil. A když jsem se vrátil, tak ceny navýšili. Třeba jsem chtěl koupit triko a oni řvali, že za dolar, což není asi ani jejich nákupka…

    • Dne 8.3.2014 at 15:17 Bíbr responded with... #

      O Tunisku jsem slyšel, že jsou tam někdy hodně nepříjemný. Prej na člověka sprostě nadávaj, když si nic nekoupí a podobně. Zlatá JV Asie. I když i tady to v turistických centrech místama přituhuje, bohužel.

    • Dne 9.11.2014 at 10:54 Jirka responded with... #

      Smlouvání v arabsky mluvících zemích a v JV Asii nejde vůbec srovnávat. V Asii je to o úsměvu a příjemnému pobavení se s místními. Nic násilného. Mezi „arabáši“ je to o agresivitě. Proto miluji Thajsko a Indonésii.

  2. Dne 12.3.2014 at 16:59 Dworza responded with... #

    Jeste bych pridal jeden tip – ve skupine dost dobre funguje, pokud se hraje na „hodnyho a zlyho policajta“…tedy kdyz jeden ze skupiny projevuje zajem koupit, ale dalsi je striktne proti, furt se snazi zbytek skupiny odtahnout s tim, ze je cena moc vysoka a jinde urcite poridite lip a levnejc..Kdyz je ten zlej dost presvedcivej a opravdu se snazi odchazet a vypada, ze o zbozi/sluzbu vubec nema zajem, tak prodavac pak za vama i beha, pokud jde o dostatecne velkou castku, a porad se snazi cenu shazovat dolu…

    Mno a samozrejme velkym plusem taky je, pokud se dokazete dohadovat o cenach v bahase, protoze to znaci, ze mate uz nejaky predstavy o tom, kolik tak dany zbozi bezne muze stat..

    • Dne 12.3.2014 at 17:02 Bibr responded with... #

      To už chce ovšem zkušenou a dobře sehranou skupinku 🙂

      Souhlas, umět alespoň číslovky indonésky je hodně velká pomůcka…

      • Dne 12.3.2014 at 17:25 Dworza responded with... #

        To sice ano, ale kdyz pak clovek, co byl celou dobu proti uslysi od prodavajiciho castku, na kterou se chtel celou dobu dostat, zazubi se na nej od ucha k uchu, vitezoslavne pronese „aku menerima!“ a kouka pak, jak je ten prodejce smutnej, ze tentokrat nevyhral,tak to je proste pocit k nezaplaceni 3:->

  3. Dne 20.4.2014 at 21:23 Nikolas responded with... #

    Mě smlouvání moc baví. Je to prostě hra. Ale na druhou stranu, pokud jsem na nějakém hodně turistickém místě, už mi to leze krkem, jak se mě snaží všichni natáhnout a cenu říkají v dolarech. Takže tam pak mám jednoduchou větu, kterou používám: „Saya bukan turis, saya tinggal di Bali sudah lama dan saya tahu berapa harganya, jadi kalau Anda tidak mau tawar, saya bisa pergi ke pasar Badung dan membeli itu di sana.“
    Většinou mi pak dají ještě lepší cenu, než jakou jsem chtěla. 😀

    • Dne 25.4.2014 at 20:19 Bíbr responded with... #

      Pro lidi mluvící indonésky je situace samozřejmě o hodně jednodušší 🙂
      Pro ostatní, ta věta neznamená nic složitého: „Nejsem turista, bydlím na Bali už dlouho a znám ceny, takže pokud nechcete vyjednávat, tak já půjdu na trh v Badungu a koupím to tam.“

  4. Dne 1.6.2017 at 20:03 Tereza responded with... #

    Musím říct, že jsem se pobavila, ale zároveň jsem si leccos uvědomila. Svět je opravdu ošemetné místo 🙂 Na Bali jsem já osobně nebyla, ale z vyprávění od bráchy, který tam byl před pár týdny, jsem slyšela, že bez smlouvání si to tam člověk nemůže užít na 110 %. Říkám si, jak bych to asi zvládala já 😀 Snad jednou budu mít tu příležitost.
    Děkuji za zajímavý článek 🙂

    • Dne 1.6.2017 at 22:14 Bíbr responded with... #

      Díky za komentář a je to přesně tak, smlouvání patří k zážitkům, které je třeba zkusit 🙂

Přidejte svůj komentář